Provokuje tím, jaký pohled či přístup může být v jiné části světa než u nás. Dalo by se říct, že když to přijmeme, že něco takového existuje, tak provětráme to, co je tady (v nás i okolí) nezdravé už jen tím, že si to dovolíme připustit.
Myslíme, že víme vše, ale my nevíme v podstatě skoro nic. Možná máme pár předpokladů pro predikce a radu druhému v businessu, ale kdo z nás se doopravdy zná. Tam uvnitř sebe sama a může něco o sobě říct?
Pravdivě, plně a s jistotou, že takový doopravdy je?
Skoro nikdo v této společnosti. Co ale umíme je to, že víme kdo co má dělat, co by měl mít nebo co my vlastníme. To je jediná definice života, kterou na sebe umíme naverbovat.
Mluvili jsme s Mnislavem o hodně věcech, ale jak jsme usoudili, tak je to stále o jednom, ale z mnoha úhlů pohledů. Každopádně pro nás ale bylo velice důležité mluvit o propojení s přírodou, počátcích, nadhledu a o tom nejdůležitějším, mít pokoru a být otevřený ke všemu.
Pokud pochopíme, že jiné neznamená horší, navíc pokud se ten příběh odehrává v místě, které vůbec neznáme, tak jsme se zase posunuli o něco dál.
Ono totiž nic není tak, jak si to představujeme.
Život mění po většinu času všechny naše představy o tom, co a jak se bude odehrávat.
Pokud toto přijmeme a zůstaneme fascinováni a necháme-li se stále překvapovat, tak to je to, co nám vyhrálo náš život.
Ať se Vám tento rozhovor líbí a zůstaňte žít v radosti.
Musíme se zeptat přírody na to, co je lepší nebo horší. Příroda má svoje přirozeně vytvořené zákony.
“Ztrácíme vazby. Děti už ani neví, jak vypadá vejce. Návrat k rodné hroudě. Trochu se hrabat v hlíně, zasadit si mrkev. Vidět, jak nám příroda dává tu stravu. Že to chvíli trvá. To tu chybí. V té výchově.”
“My jsme z přírody vzešli.”
“Musíme se pokusit neztratit kontakt s tou matérií, my bereme tu materii tak, že ani nevíme, jak se k ní dospěje. Neztrácet to, co je za tím.”
“Možná jsme si stvořili materii v něco, co ani není.”
Slova ztrácí původní význam. Narážíme skoro na všechno.
Ztrácíme počátky, rituály.
“Šlehám děti kopřivou. Zpočátku to bylo trošku náročné, ale časem v tom vnuci pocítili, že jsou trošku jiní a začali se s tím vytahovat. Jarda Dušek mu i jednou říkal, ty jsi takový mačkač, že jo? Mačkač kopřiv:-)”.
“Jak se můj vnuk pokořil…”
“Indián nezabije zvíře pokud to není lov.”
“Prostě se neptám, klid je posvátný.”
“Potkal jsem neuvěřitelné lidi.”
“Člověk by měl vypadnout do světa a zažít to, jaké je to jinde. A nenadávat.”
“O nové knize: “Život, sex, smrt.” Pro indiány je smrt součástí života. Stejně tak mají rádi sex. O tom rádi mluví, to je ten život.”
“Dle indiánů žena dostala od Bohů vše. Celá Země je mater, matka a všechno je tvoje ženo. A když přišel muž, tak od Boha dostal to, co není vidět. Vztahy, láska, kontakty, přirozenost, cíle, nápady, šamanismus a to je tvoje doména.
P.K.: To je mezi indiány, ale my tohle neumíme ocenit. Muži dnešní doby toto vůbec nechápou. A muži vše podmaňují. Nakládá s tím muž.”
“Rád bych, abychom se v tom spěchu zastavili a zamysleli se nad tím, co kdo dělá. To bych rád, aby se dělo tady v Česku.”
“U indiánů je obrovská svoboda. Ale mají tam nastavené jasné role. Muž je muž a žena je žena.”
“Lov není vždy stoprocentní a doma je rád za to, že žena nasbírá kobylky či kořínky a postará se o to. Žena ho tak trochu drží v šachu, že je doma vždy k jídlu. Proto má žena velikou sílu. A muž si toho je vědomý a je pokorný.”
Skrze toto jde muž do spiritu bez špiritu.
“Lovec se na lov musí připravit, musí se očistit, nemůže jít špinavý za tou zvěří. Musí pro ní být přitažlivý a přichází tam ke vztahu. Když uloví, tak to maso dává své ženě a matce. A žena mu za to maso dává sex. On v tom lovu má sexuální vztah k té lovené zvěři. Ten lovec uloví a propojí se to s tím sexem (s tou životní energií).”
O tom všem a o mnohém dalším jsme si povídali. Moc si toho vážíme. Děkujeme.
#mmnislavzeleny #atapana #jakechcescesko ? #silahotentota #radost #změna #osobnirozvoj #osobnirust #slusnostfrci #sllusnostsivzitnenechame #davejber
