PK: „Když se přizpůsobujete, tak se vlastně zneužíváte sama?“ JA: „Ano. A to je zlo. Ano, to je důležité sdělit, že nelitujme ty, kteří zemřeli, ale ty, kteří žijí bez lásky. Nejhorší je být v neutralitě a čekat až zemřete.“
Janin příběh je tak plný a silný, že se to nedá popsat. Musíte si to poslechnout. 20 let dělala v korporátu, až se jí to vymstilo. V tom, že se přizpůsobovala. A najednou nebyla schopná pokračovat. Rozhodla se osamostatnit a najednou, i když těžko, je tu sama za sebe. Prodává kostičky a pastelky. Její firma Famtoys žije už 6 let:-) Protože nemůže to strojené. Neumí se přizpůsobit. Už ne. Dělala to celý život. A to, že se rozhodla, že už to dělat nebude, to je obdivuhodné.
Janička přednáší a píše pro časopis ATYP, protože soulhlasí s redakcí, že ten nejlepší odborník na autismus je autista sám. A takový vzkaz. Nelečte „divnost“ lidí a hlavně se nepřízpůsobujte. Všechny tyhle „poruchy“, takové ty divné, tak je určitá citlivost duše. Ta duše není ukotvená. Lítají si.
„Ženská a tlak na výkon, to je přece bláznivé ne.“
„Raději doma „čumte“ do bílé zdi.“
„V korporátu jsem byla už na pokraji. Nemohla jsem být sama sebou. A tak jsem začala prodávat pastelky. I když je to těžké, tak radši jsem sama sebou než abych se zaprodala.“
„Jééé, jak já jsem v korporátu uvěřila, že jsem důležitá. Až po mateřské dovolené jsem si uvědomila, že je to takový virtuální svět. Ve své podstatě tam něco nehrálo. A najednou, jak jsem viděla ty paradoxy, tak jsem se smála. V tom open space byla strašná nuda.“
„Naučila jsem se žít sama.“
#jakechcescesko ? #jakychcessvet ? #mluvimeotom #janaadolfova
