Ten, kdo říká, že se nemůže nic po očkování stát (ale můžeme to vztáhnout na cokoliv), tak zpravidla lže. Každá mince má svůj rub a líc a s tím do života vstupujeme. Je logické, že pokud to někdo tvrdí, tak vzbuzuje nedůvěru. Jde o to ty lidi informovat.
V létě loňského roku, když jsem dospěl k předběžným výsledkům účinnosti vakcíny, tak mě překvapila ztráta účinnosti. Znejistěl jsem a myslel jsem si, že mám někde chybu. Tak jsem začal bádat sám. Takhle to v epidemiologii má být a důležité pravidlo je: „Jesliže Vám výsledek nezapadá do poznatků z minulosti, tak pak se můžete mýlit a je zapotřebí je ověřit.“
mRNA vakcíny jsou novou technologií. Vadí mi tam nedostatek základního výzkumu a mám mnoho otázek, ale nepodařilo se mi na ně dostat odpovědi. Byl to ve své době extravagantní výzkum a stalo se to realitou. Prozrazuji, kde vidím v rámci těchto ultramodérních technologií háček.
Marketingu moc nerozumím, ale nechápu, jak tu akci někdo mohl brát jako tečku, to si přece nikdo nemohl myslet, že to bude konec. Spíš to mělo být řečeno v duchu, že je to začátek dlouhého konce. Myslet si, že dvě dávky to spraví, to bylo trochu hloupé. A paradoxní je to, že ještě autoři té tečky dostali nějakou marketingovou cenu:-).
Našel jsem si vnitřní rovnováhu, kdy to řešit a kdy to nechat být. Je to uvážlivost. Ale neříkám tím, že by covidová doba nebyla výzvou.
Pandemie nás naučila se bát infekcí. Nikdo si nemyslel, že by infekce mohla změnit náš život.
Ten komerční svět nás zlomil v tom, že máme dostatek a že můžeme kdykoliv cokoliv. Může to nazvat pohodlností.
