Zápis v obchodním rejstříku

Na počátku našeho příspěvku pro úplnost uvádíme, že pod pojmem podnikatel chápe zákon jak fyzické osoby podnikatele, tak také podnikání obchodních společností. Budeme jej tedy takto používat i my v tomto textu.

Tak co v takovém případě budete dělat? Jistě, nahlédnete do zakladatelských dokumentů – tam to totiž musí být uvedené. Problém ovšem nastává tehdy, a nastává často, pokud podnikatel podniká v rámci živnosti volné, a tedy disponuje živnostenským oprávněním k činnosti neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona. V úvahu tak připadá příloha č. 4. Jenže právě tato příloha obsahuje dalších 82 různých živností, ve kterých by mohl váš obchodní partner obchodně působit a nejsou si příbuzné ani netvoří skupiny. Výsledek vaší lustrace je přinejmenším neuspokojivý.

O právě popsané situaci se již několik let ví. Až letos ovšem danou problematiku řešila nejvyšší soudní autorita a došla k závěru, který se jeví jako radikální.

Pokud dovolíte, začneme zeširoka… Podnikatel potřebuje živnostenské oprávnění. Právě to z něj činí legálního podnikatele v dané oblasti. Jsou podnikatelé, kteří se do obchodního rejstříku zapisují dobrovolně, a jsou podnikatelé, kteří v něm zapsaní být musí. Obě tyto skupiny musí při zápisu do obchodního rejstříku uvést, jaký je jejich předmět podnikání či předmět činnosti, jedná-li se o obchodní společnost. Nejvyšší soud ovšem nyní sdělil, že pokud takový podnikatel uvede v příslušných listinách pouze onu formuli „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona”, nestačí to.

A nejen, že to nestačí, Nejvyšší soud dokonce došel k závěru, že takový údaj v rejstříku je údajem „zdánlivým“, což neprávní řečí znamená, že tam takový údaj vlastně vůbec není. A jeho závěr je v určitém smyslu logický. Jestliže je totiž v obchodním rejstříku odkázáno nepřímo na přílohu č. 4 živnostenského zákona, pak se adresát takové informace v podstatě nedozvěděl vůbec nic. V konečném důsledku to ale neznamená kolonku, kterou lze jednoduše doplnit.

Řešením je doplnění příslušných listin, ve kterých bude tato informace upřesněna. Soud zde „radí“ podnikatelům, že nemusí nutně opisovat ze živnostenského oprávnění, ale může konkretizovat předmět činnosti volnější formou a prostě popíše, čím se zabývá. Také připadá v úvahu upřesnění výběrem z některé činnosti z přílohy č. 4 živnostenského zákona. Představme si ovšem obchodní korporaci, která pro změnu stanov musí svolat valnou hromadu a z ní pořídit notářský zápis. Uvést zápis v obchodním rejstříku do pořádku bude stát nemalé peníze.

Nově se zapisující podnikatelé do obchodního rejstříku by na tuto skutečnost již měli myslet, v opačném případě jejich zápis rejstříkový soud neprovede. Podnikatelé již zapsaní by tak měli příležitostně učinit. Naším názorem je, že zřejmě není nutné činit okamžité kroky, nicméně je nutné vést povinnost v patrnosti.

Jak jsme již výše uvedli, rozebíraný problém není šokující novinkou, vždyť na problém neurčitých zápisů ohledně předmětu podnikání (předmětu činnosti společností) poukazoval Vrchní soud v Praze již před 10 lety. Nepříjemný je fakt, že samy rejstříkové soudy tuto praxi nadále tolerovaly a nyní je nemalý počet „rejstříkových podnikatelů“ postaven před hotovou věc, kdy byla jejich zakladatelská právní jednání prohlášena za bezvýznamná lejstra. Nezbývá než situaci nahlížet prizmatem, že je dobré potenciálním zákazníkům říci jasně, čím se daný podnikatel zabývá.

Autorka: Alexandra Mára Paurová, CEO, Managing Partner a advokát ve společnosti VIA IURIS advokátní kancelář s.r.o.