– Je to o tom, že má vždy pro všechny děti dveře do ředitelny otevřené. Bere je jako parťáky.
– Učí se vzájemně, že chyba není špatně. Je to možnost se poučit.
– Učitel jde příkladem, což je základ.
– K pravému pocitu mám právo a pravé zodpovědnosti. Jak k tomu dojít.
– Možnosti a volba toho, jak na věc budeme nahlížet. Děti mají spoustu možností pro pochopení situací kolem nich.
– Pedagogika je vede k tomu, že lidé mají odlišné názory.
– Žijeme tady nezralé vztahy, kdy my řekneme dětem, tak to bude a ony nemají možnost na toto reagovat.
– Děti si sami vytvořily petici na základě jednoho rozhodnutí vedení školy.
– Paní ředitelka má otevřené dveře. Má před nimi plakát s holčičkou, kde je napsáno: Jsem chyba a budu Tě učit. Děti chodí jen tak na návštěvu.
– Ženský i mužský princip ve škole. Občas našemu systému chybí mužský vzor.
– Cykličnost. Na ženy jsou kladeny stejné nároky jako v jiných fázích. Červený náramek.
– Chybí v české politice ženy. Ale pravé ženy v jejich ženě. Je těžké, aby žena nezůstala v mužském principu. Je tu větší nárok na ženu. Ubližuje sobě samé pokud musí být v mužském principu.
– Když není žena v práci, tak si vytvářet ten svůj ženský svět. Aby neztratila svojí ženu. Aby si také vážila muže v tom jeho muži.
– Muži existují, jsou úžasní. Ale nebyli učeni citům. To kluci měli těžší ve výchově. Chlapi nebrečí…
– Učit muže, že můžou být naštvaní, náladoví, nasr.ní.
– Petře, mám Tě velmi ráda, mám tvůj smysl pro humor, ale tvoje chování je pro mě naprosto nepřijatelné. Popíšu ten čin, který se mi nelíbí v danou chvíli.
– Nehodnotíme.
– Co děláme, když nás něco nebaví? A pak se divíme, že ve školách děti ruší 🙂
– Děti ví, jak to vypadá, když něco nebaví rodiče.
– Děti však ruší proto, že nemůžou odejít z té hodiny.
– V Montessori děti odejít můžou. Prostě potřebují vypustit.
– Děti pak nepracují pouze v lavici. Mají své pracovní prostředí, takové, jaké si chtějí vytvořit.
– Děti ze standardního školství nemůžou prezentovat své názory. To je učíme, musí papouškovat to, co jim řekneme.
– Děti nejsou učeni cítění.
– Slovy můžeme odargumentovat cokoliv. Zatímco city musíme procítit.
– Jak se vlastně cítíš? To je jiná kvalita prožití. Učíme je to.
– Škola nejde dělat ONLINE
– Učíme se skrze vztahy, jsme vztahové bytosti.
– Mám právo na vše bez toho, abych něco udělal.
– Toto tělo je náš skutečný domov. O auto se staráme, ale o naše tělo ne. Proto učíme děti, aby se děti o své tělo staraly.
– SVOBODA. To je to nejdůležitější. Nyní spousta lidí má větší svobodu než my jako podnikatelé.
– Svoboda. Svoboda musí vést k zodpovědnosti. Jak se to děti naučí? Učíme děti dívat se jinam. To, aby děti viděly i to, že lidé žijí i v jiných systémech.
– Děti můžou udělat úkol, kdy chtějí. Mají na to týden. To, kdy to udělají je na nich. Ten úkol se musí vrátit.
– Učitelé nemůžou chtít po dětech to, co sami nedělají.
– O vzteku se málo mluví. Co je důvodem vzteku. Snažíme se zjistit, co ten vztek způsobilo.
– Okamžitě se uklidni:-) A la 4 dohody.
– Zpětná vazba. Hodně zdravé pro to, abychom si uvědomili, že nejsme dokonalí.
– Syndrom Boha.
– Vytvoříme si obraz o sobě samém.
– Obejmout své „démony“.
– Jak vypadá tvůj vztek?
– Jsme naučení se ovládat.
– Dovolit si ventilovat svůj vztek. Zdravě zpracovávat své emoce.
– Chci Ti říct, že mě tvé chování „sere“.
– Debatovat. Vedeme dialog.
– SBLIŽUJÍ ROZDÍLNOSTI NÁZORŮ.
Tohle je moooc zajímavý rozhovor. Těšíme se na to až ho zveřejníme. Jsme vděční, že jsme Martinu mohli do #jakechcescesko pozvat.
#mluvimeotom #kouzelneskoly #martinastanclova #jakechcescesko #silahotentota #slusnostsivzitnenechame #slusnostfrci #davejber #osobnirozvoj
