ANNA HOGENOVÁ | Tázání je zbožností myšlení. | Jaké chceš Česko

Žijeme ve společnosti, kde se zbožšťuje výkon. Je to tak ve sportu, ale třeba i ve vědě. Jsoucna pak “dokazují” to, jak jsme my důležití. Síla se ukazuje jako síla jen když sama sebe přerůstá. Ta viditelnost korporátu je dána jenom růstem. Vůle k moci je vůle k síle. Proto jsou často společnosti odsouzeny k tomu, aby stále rostly.

– Jakým způsobem se dá mluvit se svým bytím.

– Proto je třeba se obklopit láskavými lidmi, abychom víc tvořili a bez toho, abychom tu hráli tu hru, že budeme dávat důležitost jen materiálnu. Je třeba mít nadhled. Odstup.
 
– Pokládat si otázky, to je základem vzdělanosti. Odpovědí je strašně moc. Tázání je zbožností myšlení. Když má člověk otázku a je ta otázka bytostná, opravdová a tak nemůže vyrůstat z toho nejhlubšího pramene.
 
– Když člověk žije autenticky (vně soucen), tak musí vědět o tom, že jsou tady v životě věci, na které se nedá položit ruka a že život je rizikem. Takový člověk umí v riziku žít, prodlévat, nepropadne hned hrůzám, musí umět dát si distanci od toho “agresivního” světa. Tu distanci si musí opatrovat a živit jí tím, že má v sobě otázky, které v něm vytváří takový prostor, ze kterého se rodí vzhledy do podstaty věci.
 
– To znamená být v distanci od toho neustále produkovaného apelu a musí tu distanci opatrovat. Prodlévat v neurčitosti, protože to je v podstatě stále kolem nás.
 
– Lehkobytí. Je to to, co nacházíme jenom když žijeme v napětí těch opravdových otázek, protože bytí je to, co je plnou nicotou z nichž se vše ukazuje.
 
– Idea dobra od Platóna: Idea dobra je to, co dává všem věcem kolem vás vzhled, že můžete ty věci vidět, ale samu ideu dobra nikdy neuvidíte.
 
– Bytí je to, co je v pozadí z něhož se všechno ukazuje. K tomu se může dojít jen myšlením myšleného. K tomu se dochází cestou negativní. Je to cesta, ve které člověk ztratí všechny jistoty, což je možné i myšlením, kterému se říká péče o duši. Až je ta duše úplně prázdná. A v té chvíli plná prázdnota, kterou člověk v sobě má, tak v tom okamžiku jsou ty dvě věci totéž. Když jsou dvě věci totéž, tak se stávají jedno. K tomu totéž je těžké dojít. To je cesta ztrácení jistot. K tomu je potřeba niterného rozhovoru se sebou samým. K čemuž je ale potřeba odvaha. .
 
– My vidíme jenom to, co je pozitivní, co má pozici nebo místo, je to matematizovatelné. Abychom měli jistotu, tak to je jen možné na pozadí nejistého. Podstatou techniky není nic technického.
 
– Tady jsou věci jako dobro, krása, spravedlnost, které se nedají matematizovat.
 
– My tu však zbožňujeme jen to, co se dá matematizovat.
 
– Chyby. Ve sportu je tam určitost a “tolerujeme” určitou míru úspěšnosti, která je ale často velice malá. Ale v neurčitém životě, kdy není nic určité a je tam mnoho proměnných, tak netolerujeme skoro nic. Dovolit si být člověkem a nebýt strojem.
 
– O džbáně. Uvěcňování. To, že pramenitá voda je darem nalévaného. V zemi se prodírá mezi kameny. A pak někdy jako chladný pramen vytéká a ten džbán umožňuje svěží doušek, že je až nevýslovný, ale v tom doušku je hieros gamos. Věc se rodí věcněním. Ale co z toho udělal technologický svět, udělal z toho předměty. Džbán už je jenom předmět na trh, stejně jako top manager nebo sportovec. Co se stalo s těmi slovy? Slova ztratila věcnost skrze které se slova rodila. My už jim nerozumíme. Ztratila svou dálku a blízkost. Slova se změnila ve znaky. Člověk se stal také předmětem. To, že se člověk bere jako předmět.
 
– Lidé mají strach, že na nich bude vidět strach.- Ta potřeba mít tu jistotu se převalila do budoucnosti. Čeho se bojíme, budoucnosti. A proto potřebujeme budoucnost dostat pod svojí kontrolu. Na to jsou výzkumy. Ta budoucnost není přicházení bytí k nám, ta budoucnost je to, co bylo vypočítáno k nám. Proto se v tom člověk cítí jako vykořeněný a jako loutka a vyhoří. Protože se mu nedovolí žít ze svého pramene. Vše se řídí od počátku do konce. Kde je člověk se svým já. Když člověk ani neví, kdo on sám je.
 
– Ten “Gestell” je neviditelný výrobek zajištění potřeby zajistit si tu budoucnost.- SLAST MŮŽU PROŽÍVAT JEN NA POZADÍ STRASTI.- NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ = SVOBODA. SVOBODA K TOMU, CO NÁS ZAKLÁDÁ. K TOMU PRAMENI, ze kterého žijeme. K tomu se musí dojít. Starost o duši. Musíme k sobě pustit běsi a běsíky. Nemít je v 13. komnatě. Přiznávat si je. Prodlévat. Musím se smířit s tou neurčitostí. Umět riskovat. Mít odvahu k tomu, abychom tu aroganci přežili v naprostém klidu.. Ustát to bez stresu. A umět se radovat z malých věcí.- Jestli se někde ukazuje věcnění slov, tak se to ukazuje v nenápadnostech. Ne v tom co je modérní a IN. Ale v nenápadnosti si musíme nechat narůst tykadla. Pak se dá žít šťastně. Kde můžeme vidět dobro.- A to dává možnost přežít bolesti a prohry. Když se otevře tomu přicházení, bytí. To přichází v nahodilostech. A pak jsme při tom. A ta přítomnost má příšerně moc bytí. A to je to štěstí.
 
– Čeká, že to přijde z venku a stále chce víc a víc a to vede k vyprázdnění.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.